Teploměr

Teploměr

 

Teploměr a vliv počasí na člověka

Teploměr je zařízení, které slouží k měření teploty.Většinou je princip teploměru založen na tepelné roztažnosti jednotlivých látek, kdy je objem měrné látky závislý na její teplotě. Tyto teploměry se pak nazývají dilatační. V současnosti však existují i další metody zjišťování teploty.


Podle funkčního principu se v současnosti používají tyto druhy teploměrů:

Kapalinový teploměr – teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá teplotní roztažnosti teploměrné kapaliny (rtuť, líh apod.).

Bimetalový teploměr – teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá bimetalový (dvojkový) pásek složený ze dvou kovů s různými teplotními součiniteli délkové roztažnosti. Při změně teploty se pásek ohýbá a tento pohyb se přenáší na ručku přístroje.

Plynový teploměr – teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá závislost tlaku plynu na teplotě při stálém objemu plynu, popř. závislost objemu plynu na teplotě při stálém tlaku.

Odporový teploměr – teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá závislost elektrického odporu vodiče nebo polovodiče na teplotě.

Termoelektrický teploměr (také termočlánek) – teploměr, ve kterém se k měření teploty využívá termoelektrický jev (elektrony které jsou nositeli elektrického proudu se významně podílejí na vedení tepla). Změnou teploty spoje dvou různých kovů se mění vzniklé termoelektrické napětí.

Radiační teploměr (Infrateploměr) – teploměr určený k měření vysokých teplot založený na zákonech tepelného záření. Měří záření vysílané tělesy do okolí (na stejném principu pracují i světelná infračidla či naváděné střely).

Speciální teploměry

  • Kontaktní teploměr – sepne kontakt při dosažení nastavené teploty. Používá se v regulaci a automatizaci, např. termostat pro klimatizaci nebo akvárium.
  • Maximo-minimální teploměr – teploměr ve tvaru „U“, který si pamatuje maximální a minimální dosaženou teplotu za sledované období (od posledního nulování). Používá se např. v meteorologii.

S rostoucím věkem se zpravidla stáváme citlivější na to, co se v počasí odehrává. Někoho před bouřkou berou záda, jiní zase při nástupu studené fronty trpí bolestí hlavy. Paušálně se to ale brát nedá. Každý má nějaké individuální dispozice – na někom se změna počasí neprojeví celý život, někdo jiný má zase vysledované, že když je hlášený stupeň zátěže trojka, tak je pohodě, ale při dvojce či jedničce se cítí znatelně hůře. Biometeorologická předpověď, vyjadřovaná ve zprávách o počasí jedničkou, dvojkou nebo trojkou podle stupně zátěže na organismus, zahrnuje množství faktorů, z nichž žádný na nás nepůsobí sám o sobě. Přesný mechanismus působení počasí na člověka dodnes nedokážou objasnit ani meteorologové, ani lékaři.